Ballooning – létání balónem alias vzduchoplavba

O balónech…

Balón je letadlo, které je lehčí než vzduch; takový typ letounu nazýváme obecně aerostat. Kromě balónu je aerostatem např. vzducholoď. Aerostaty používají ke vztlaku médium lehčí než vzduch, díky kterému vynese aerostat a jeho posádku do výše.

Podle typu tohoto média rozlišujeme tři základní typy balónu:

Plynový (Charliera): médiem jsou vzácné plyny, např. helium nebo vodík. Plynem je naplněn textilní neprodyšný obal, pod nímž je zavěšen koš s posádkou. Plynové balóny jsou schopny letět i několik dní. V dnešní době jsou používány spíše jako show na různých akcích. Velcí milovníci těchto balónů pořádají různé soutěže právě v dálkovém létání (např.: přes USA, Evropu).

Horkovzdušný (mongolfiera) : médiem je ohřátý vzduch. Zní to lehce banálně, ale ve skutečnosti jde o velmi chytrý princip. Cílem je ohřát vzduch uvnitř balónu na větší teplotu než je okolní vzduch a tím pádem balon začne stoupat. Tento typ balónu byl prvním vzdušným plavidlem vůbec (1783, viz historie). Horkovzdušný balón je dnes velmi vyspělým typem aerostatu. Šije se několik druhů obalů a velikostí a k vidění jsou i rozličné speciální tvary. Létání s tímto typem balónu se během dvou set let své existence stalo velmi oblíbeným u široké veřejnosti. Nejznámější létání je asi tzv. pasažérské. Podobně jako vyhlídkový let v letadle, můžete po zakoupení letenky letět balónem. Dokonce s tímto balónem jde závodit, můžete zařídit reklamu své firmě (balóny zvláštních tvarů tzv. speciály nebo reklama na klasickém balónu) či si jen tak pořídit balón pro vlastní privátní létání pro radost. To je pravda trochu nákladné, nicméně skýtá nečekanou potěchu. S horkovzdušným balónem lze i letět přes místa, kde se jen tak ničím jiným nedá (Mt. Everest). Tímto extrémem se zabývá expediční létání.

Roziéra: je kombinace obou předešlých typů balónu. Poprvé byl tento typ vyzkoušen v roce 1785, ale při prvním letu se zřítil, čímž si nevysloužil zrovna důvěru a na dlouhou dobu se na něj zapomnělo. V roce 1999 byla tato technologie oprášena pro rekord obletu Země balónem, neboť tato kombinace se jevila jako nejlepší pro daný plán. Roziéra Breitling Orbiter 3 udělala světový rekord s Brianem Jonesem a Bertrandem Piccardem na palubě ve dnech 1. až 21. března 1999. Jejich kousek zopakoval v roce 2002 Steve Fossett v balónu Spirit of freedom.

Princip letu balónu…

Každý z výše uvedených typů má svůj vlastní princip jak proměnit vztlakovou sílu vzduchu k tomu, abychom během letu mohli stoupat či klesat. Jelikož jakýkoliv balón je unášen větrem, můžeme přímo ovlivnit pouze výšku letu.

Co se týče plynových balónů, po okraji koše nacházíme známé pytle s pískem (u horkovzdušných nejsou). Vysypeme-li trošku písku, uvedeme tím  plynový balón do stoupání. Chceme-li naopak klesat, vypustíme trochu plynu z obalu. Horkovzdušný balón se reguluje topením díky speciálnímu hořáku. Tím ohříváme vzduch v obalu – balón stoupá, nebo necháme vzduch ochladit – balón klesá.

Abychom mohli změnit kurs nebo rychlost letu, musíme se zaměřit na práci s větrem. Vítr totiž vane jinak v různých výškových hladinách. Nastoupáme-li do výšky např. 350 metrů nad zemí, můžeme letět v kurzu 135°. Sklesáme-li do výšky 150 metrů, může vítr vát např. kurzem 270° (tedy úplně na druhou stranu). Takové hledání ideálních hladin je hlavní náplní závodního létaní (viz soutěžní létání).

Při letu je důležitým faktorem klidné počasí. Kvůli tomuto požadavku se létá pouze v ranních a večerních hodinách, kdy slunce tolik neohřívá vzduch a nedochází k termice - vzdušným proudům, rychle měnícím své vlastnosti (např. směr a rychlost větru, poryvy).

Výškově se horkovzdušný balón pohybuje až výšek do několika kilometrů. Světový výškový rekord je téměř 17 kilometrů. Hodina ve vzduchu s přeletem v délce 10 - 20 kilometrů ve výškách 150 – 450 m je typickým příkladem běžného balónového letu.

Posádka…

Nejhlavnější člen posádky je bezesporu pilot. Ten nese veškerou zodpovědnost, má právo veta a řídí posádku. V neposlední řadě je pouze na něm, rozhodne-li se let uskutečnit nebo jej zrušit (v případě špatného počasí). Případné zrušení letu tak není projevem zbabělosti, ale odpovědnosti a je známkou dobrého pilota. Počet osob v koši závisí zejména na velikosti obalu, čemuž je přizpůsobena i velikost koše. Čím větší obal, tím více lidí. Jsou balóny třeba jen pro jednoho, nebo také pro 32 pasažérů. Předpoklad dobrého letu je samozřejmě zbytek teamu. Pilot potřebuje minimálně dva lidi k sobě (ideální jsou však 3), aby byl balón bez problému připraven k letu. Team pomáhá balón rozbalit, nafouknout a posléze sbalit. Nezbytným pomocníkem jsou potom auto s přívěsem. Doprovodné vozidlo – krátce doprovod – následuje balón po dobu letu, aby jej pak mohlo naložit a dopravit nazpátek.